Knížky o holčičce Nelince a plyšovém zajíci Zajdovi velmi zaujaly obě mé děti, což se neděje pokaždé, vzhledem k jejich věku (7 a 4 roky). Myslím, že důvod, proč knížky děti (nutno říct, že i mě) tak bavily, je možnost nechat se unášet spolu s postavami do imaginárních světů Kouzelnálie, kde se dá stisknutím pupíků  létat, jezdit průhledným tunelem nebo se dostat do čokoládových hor. Skvělá je i kombinace vlastností Nelinky, což je touha po dobrodružství, a Zajdy, což je úsměvná opatrnost, navzdory níž se však stejně vrhá s Nelinkou do dalších dobrodružstvích. U Zajdy i některých postav Kouzelnálie jsme se s dětmi i zasmály. Co se mě osobně líbilo je i určitá laskavost, kterou cítím v knížkách, Nelinka je po svých dobrodružstvích milovaná babičkou a dědou, u kterých je na prázdninách. Pro knížky mě napadají dvě slova: lehkost a fantazie.

Markéta Kopková, Davídek (7) a Lukášek (4)

Nelinka se Zajdou nám vstoupili do života přesně v okamžiku, kdy měli. V první třídě. Už jsme do té doby přečetli snad všechny klasické pohádky a příběhy a začali se bezradně potulovat po knihkupectvích a knihovnách a hledat TO něco jiného. Stala se přesně tou knížkou, která naší malou prvňačku poprvé přenesla do světa fantazie a představivosti bez hranic. Na knížce jsem ocenila nádherný jazyk – krásně malebný, pro malé děti srozumitelný a čtivý, řazení příběhu do kapitol – s citem či zkušeností přesně tak dlouhými na usnutí, a především příběh plný tajemství, kamarádství i odvahy.

Tereza Kakosová, Rosárka (9)